Anglie

Přinášíme zkušenosti Bohunky L., která strávila v minulosti několik letních prázdnin sběrem jahod na brigádě ve Skotsku. Text byl psán na pokračování, proto jsme ho rozdělili na tři části.

Část první

Oblíbená sezónní práce na zemědělských farmách ve Skotsku má nepochybně své kouzlo a zároveň skýtá mnohá úskalí. Ze zkušeností ostřílených sběračů, které jsem na svých cestách za výdělkem a za poznáním opravdu překrásné země potkala, vím, že dřívější záplavy Čechů a Moraváků v posledních letech na ostrovech vystřídali naši pracovití polští sousedi. Chcete-li tedy uspět v konkurenci o poznání větší země, s o poznání silnější zemědělskou tradicí a o poznání výraznějším národním vědomím, nabízím následujících pár tipů, jak na to.

Tak předně – vyhněte se pokud možno domácím zprostředkovatelským agenturám. Na těchto stránkách byste měli získat co nejvíce přímých kontaktů tak, abyste si mohli zaměstnavatele obstarat sami. Nejlepší způsob, jak sehnat práci, je samozřejmě osobní kontakt s farmářem, protože pokud chcete jet poprvé a nemáte vůbec žádné zkušenosti, psát e-mail z domova není moc efektivní a v telefonním rozhovoru se pravděpodobně setkáte se silným skotským přízvukem, ve kterém alespoň zpočátku nelze porozumět naprosto vůbec ničemu. Z toho vyplývá, že nejlépe bude co nejdříve rozbít prasátko, vyměnit si pár korun za pár liber (kurs je poslední dobou dost příznivý, kromě nákladů na cestu je dobré si vzít s sebou rezervu na první dny – tak 200 liber), sbalit batoh (co s sebou se dozvíte dále) a vyrazit přímo do Skotska. I kdyby se vám nepovedlo žádnou práci sehnat (jak jsem již zmínila, farmářské lány jsou každým dnem zaplavovány práce chtivými nadšenci všech možných národností), alespoň si uděláte pěkný výlet. Ale o cestování až později.

Spojení obstará buď letecká společnost Jet2 linka Praha – Edinburgh (pokud budete mít štěstí a dostatečný předstih, seženete letenku i za jednu libru) nebo jedna z autobusových linek z Čech (Student Agency, Eurolines…) do Londýna a potom návazná autobusová linka britské společnosti National Express nebo Megabus do Glasgow, Dundee, nebo Perthu, podle toho, kam se podle mapy rozhodnete vyrazit. Opravdu velké množství farem se nachází právě kolem Dundee (region Fife) a na západ od Dundee – kolem městečka Perth (region Perthshire).

View Larger Map

Co sbalit s sebou – z těch větších věcí se samozřejmě hodí stan, pokud možno s nejvyšším vodním sloupcem (nepropustností vody). Stan můžete potřebovat jednak jako přechodné ubytování na farmě (pokud jsou zde zaplněné kapacity a vy právě tady chcete zůstat), potom také jako velmi levné ubytování na cestách po krajině. Co nejnepromokavější stan je nutný proto, že Skotsko je proslulé kromě Highlandra a Statečného srdce hlavně a především deštěm a všemožnou slotou. Další podstatnou věcí na cestu do Skotska je teplý spacák (je třeba nalézt harmonii mezi teplým a lehkým spacákem, aby se vám to moc neproneslo). K tomu samozřejmě přibalte i nějakou karimatku, čím menší, tím lepší (takže třeba alumatku). Noci na farmách bývají i v létě chladné, zejména v srpnu a září. A když už jsme u toho počasí – na pole to chce nepromokavé oblečení a pokud se v nich při práci nezabijete, tak i gumáky (já je nesnesla na nohou ani minutu, ale byli vytrvalci, kteří v nich odsbírali celou sezónu). Pracovní oděvy a boty tohoto typu najdete v Čechách v obchodech s pracovními potřebami. Na práci za sucha si zabalte staré oblečení, které tam můžete na konci i zahodit. U někoho se pro ochranu kolen osvědčily molitanové nákoleníky pro případ, kdy bylo nutné klečet v řádku jahod. Z mých zkušeností ale na klečení nebyl moc čas, neb takzvaný „picker“ (sběrač) je jen synonymem pro motorovou myš.

Pokud sbíráte v tunelech (obrovské otevřené „skleníky“ zastřešené igelitem), je tam dost parno, takže to chce i nějaké odvážné topíky (chlapi ať si to přeloží po svém:)). A na otevřené pole nezapomeňte opalovací krém (my nezkušení jsme se hned na začátku v práci spálili tak, že jsme se druhý den nemohli hýbat). Proti úpalu pomůže i čepice anebo šátek.

Nutností nejvyššího stupně je nějaký extra silný repelent. Léto ve Skotsku je zdraví nebezpečné díky takzvaným maggies, drobným, ale zato ukrutně agresivním komárům. Je to fenomen natolik obávaný, že Skoti raději ani za podmáčeného šera (v srpnu ani v slunečný podvečer) nevycházejí ven. Na poli se ale na maggies ohledy neberou, nejdůležitější je sklizeň, takže repelenty z Čech vezměte alespoň dva. Pokud si chcete farmáře naklonit, přivezte jeden i pro něj. Spolu s českým pivem to bude určitě efektní úplatek.

Ze sbírání jsou často poškrábané a zhrublé ruce, takže kromě zásoby náplastí a hojivých mastí si vezměte s sebou i například obyčejnou vazelínu. Jídlo si budete vařit sami, takže ešus raději s sebou, i když ve většině případů vám na místě půjčí všechno základní nádobí. Jar (po jejich „fairy liquid“ se dá zalevno koupit v supermarketu, takže pro pořádkumilovné – jen utěrku). Vařit si budete ve společných kuchyních, anebo přímo v karavanech, které mají vlastní vařiče. Moc se nevyplatí brát z Čech jídlo. Farmáři většinou pravidelně zajišťují odvoz svých svěřenců autobusem do některého z blízkých supermarketů (Asda, Tesco…), kde jsou určité druhy potravin dokonce levnější než u nás. Co bych doporučila vzít z ČR je jednoznačně alkohol, protože kromě „cideru“ (oblíbeného ovocného bublinkatého hlavobolného nápoje) ze sbírání nejspíš na žádný jiný lahodný mok nenašetříte (jak se u nás na farmě říkávalo: „když večer vypiješ víc cideru, druhej den nasbíráš už jenom na ten cider“). Kromě toho je dobré si přivézt všechna potřebná léčiva a drogistické výrobky, ty bývají rovněž dražší.

Do Scotlandu jistě jezdí z ČR samí inteligentní lidé, takže tahle poznámka je trochu navíc, ale pro jistotu: je dobré mít okopírovanou základní stránku v pasu s fotkou a údaji, kdyby se originál ztratil. To platí i pro jinou důležitou dokumentaci, kterou byste měli s sebou. Kromě toho si pořiďte zvláštní místo pro úschovu peněz, protože výplata probíhá často po týdnu a na velkých farmách se leccos může ztratit.

Nezapomeňte i na alespoň jedno společenské oblečení – jednak někteří farmáři pořádají pro pracanty párty a některé vesnické komunity (hlavně křesťanské) už tradičně seznamují pickery s klasickými keltskými písněmi a tanci („ceilidh“). Takže s vhodnými kalhotami či sukní se můžete naučit i skotský dupák! V největší nouzi však bez problémů můžete vcelku zalevno (i na naše poměry) pořídit pěkný ohoz (například v Dundee v centru je několik obchoďáků s novým, ale super levným oblečením, a v každém i menším městečku se nacházejí například Peacocks, do kterých všichni bez rozdílu pohlaví pravidelně pořádali nákupní invaze).

Tímto jsme zřejmě vyčerpali kupu rad, jak se zatím ještě v bezpečí domova připravit na berrypicking ve Skotsku. V dalším článku se krok za krokem vydáme na dobrodružnou cestu do bájné země druidů, skřítků a nedobytných horských pásem, jejichž obyvatele si v minulosti nepodmanili ani Římané.

Část druhá

Pro nadšence putující za sezónní prací do Skotska jsme v první části našich rozumů pro základní orientaci shrnuli, co si sbalit do batohu a jaké jsou možnosti dopravy. Přes všechny komplikace, které by se na této pouti za výdělkem a krásami severní Británie mohly vyskytnout, jsme přesvědčeni, že vydat se zmíněným směrem za to rozhodně stojí. Pro ty, kteří přece jen mají raději jistotu a hodlají se poohlédnout po nějaké práci už z domova, je na konci tohoto článku připojen seznam webových stránek, kde najdete nejen souhrn nabídek na sezónní, ale i další druhy práce v rámci Skotska, a k tomu připojujeme i seznam konkrétních kontaktů na několik vybraných farmářů. Tedy, pokud se nemýlím, už máte sbaleno a v kapse pas s jízdenkou nebo letenkou. Někteří z vás už jsou předběžně dohodnutí, na které farmě budou očekáváni. Nezbývá než popřát „bon voyage“ a pro další pouť nabídnout několik více či méně užitečných rad a poznatků.

Ve chvíli, kdy získáte práci, je třeba se co nejdříve oficiálně přihlásit do takzvaného Accession State Worker Registration Scheme, tedy centrální britské databáze pracovníků (nejedná se o pracovní povolení, protože ČR patří do Evropské Unie, ale jde se o nutnou registraci, se kterou souvisí placení daní a sociálního a zdravotního pojištění). Tyto formality by vám měl pomoci vyřídit zaměstnavatel, protože správně i on vás musí nahlásit kanceláři Home Office (registrace se tedy vyjednává jednak pro vás osobně, a dále pro tu kterou konkrétní práci, kterou hodláte vykonávat). Naposledy (když jsem pracovala pro jeden hotel) po mně chtěli originál pasu, který jsem musela ze Skotska do Home Office sídlící v Londýně odeslat poštou, a trvalo neuvěřitelně dlouho (něco přes měsíc), než se vrátil zpět. To je jedna z těch nepříjemných stránek vyřizování nutných formalit, ovšem v zemědělských sezónních pracech mohou být tyto postupy ošetřeny jinak.

Kromě Home Office ovšem nedoporučuji svěřovat svůj pas komukoli jinému, například farmáři. Většina z těch sluncem a větrem ošlehaných drsňáků, co bravurně řídí traktor a farmu s dvěma sty pracovníků, jsou sice féroví chlapi, ale najdou se i tací, kteří z vás nejdřív servou kůži a pak vás s klidem vyhodí, že pracujete málo, nebo jste nespokojeni, když ani nejlepší sběrač nedosáhne slíbeného minima (přepočteno na hodinu). Osobní zkušenost mluví za vše, takže nedoporučená farma bude také zahrnuta mezi přiložené kontakty.

Jak už bylo letmo řečeno v prvním článku, velké množství jahodových a malinových farem se nachází kolem města Dundee (region Fife), dále kolem města Perth (region Perthshire), na sever od Perthu kolem městečka Blairgowrie (region Perthshire) a také dále na severozápadě Skotska kolem města Inverness (region Inverness-shire). Kromě jahod a malin je samozřejmě možné natrefit i na sklizeň různých druhů zeleniny, například brokolice (jedna farma leží poblíž Longforganu směrem na západ od Dundee, jedete-li po dálnici) či brambor (bramborová sklizeň se ale vztahuje spíš až na období podzimu). Sbírání jahod je ve srovnání s malinami náročnější na záda, protože se většinou musíte ohýbat do řádku. K malinovým keříkům můžete zaujmout vcelku přirozený postoj, a to jak fyzický, tak duševní:)), neb jsou to ve většině případů méně bolestně vydělané peníze. Farmy se ve svém sortimentu liší, některé pěstují jen jahody, jiné pouze maliny, další kombinují oboje. Aktuální počasí v kombinaci s druhem plodiny pak určuje množství a kvalitu „berries“, těch malých červených potvůrek, o které konec konců hlavně kráčí. Takže když má farmář oproti jahodám hovícím si pěkně v suchu a teploučku v tunelu maliny pod širým nebem, ze kterého neustále chč… kape (za nepřetržitého deště říkávají Skoti: „angels should have their nappies changed“, tedy „andělé by si měli vyměnit plínky“), je jasné, že picker stráví den v póze Quasimodově.

Sezónní práce v zemědělství se nevymezuje pouze sběrem, i když ten představuje největší dřinu. Často se ostřílený berrypicker stane postupně i ostříleným packerem, a to, když je vyvolen na hodinově placenou práci v „packhousu“ (baličce). Pro pány se najdou i další lahůdky jako je stavba nebo naopak (po sezóně) rozebírání tunelů, různé kopáčské práce, všichni bez rozdílu pak mohou být zapojeni do vystříhávání šlahounů, které vyhazují neposedné jahodové keříky, nebo plevelení (rozuměj vyplevelování) záhonů. Rozdíl mezi běžným sběrem („picking“) a ostatními příklady práce je ten, že první jmenované je placeno podle váhy nasbíraných plodů, další činnosti vám však navýší výplatu podle počtu odpracovaných hodin. Jednoduše řečeno – na hodinově placené práci se dá vydělat nejvíc, jsou to jakési jisté peníze. Ne, že byste se ale přitom mohli dloubat v nose…

A kolik se tedy dá vydělat? V roce 2003 se dalo odpracovat průměrně 130 liber čistého výdělku za týden, tedy toho, co zbude po odečtení všech základních nákladů. Náklady na běžné životní potřeby: cena za ubytování se pohybovala od 17 do nejvýš 30 liber za týden, k tomu nějaké jídlo a jiné náklady podle potřeb každého individuálně (průměrně jsme vystačili s asi 30 librami/týden). Samozřejmě výše výdělku závisí na typu farmy, konkrétní úrody, hodinové mzdě (v roce 2003 byla mzda na hodinu 4 libry, v současnosti je minimální hodinová platba 5,73 GBP pokud je vám nad 22 a 4,77 GBP pokud jste mladší 22 let – z toho se odvíjí i farmářské počty), cenách za nasbíraný „tray“ (přenosku jahod/malin) a podobně. Z toho vyplývá, že vydělat je možné od nuly do asi 350 liber za týden. Někteří farmáři vám usnadní úschovu vydělaných peněz (které se vyplácejí po týdnu) tím, že je nechají u sebe a vyplatí vám vše až na závěr vašeho pracovního pobytu. Je to velmi rozumné řešení, protože (jak jsem již psala v prvním článku) na velkých farmách se leccos může ztratit.

Ubytování je na různých farmách různé – podle velikosti farmy, jejích kapacit a momentálního naplnění. Na menších farmách je bydlení zajištěno v karavanech pro dva až například šest lidí, ve kterých jsou k dispozici vlastní vařiče pro přípravu teplých jídel. Na větších farmách potom slouží k ubytování takzvané „portacabins“, tedy karavany pro až 12 lidí (někde možná i víc), kde se nacházejí vedle postelí jen skříně na oblečení a osobní věci. Na těchto farmách se vaří ve společné kuchyni, která patří do širšího komplexu všemi sdílených budov. Pokud jsou ubytovací kapacity farmy už naplněné a farmář přijme další pracanty, řeší se situace pomocí vlastního stanu. Z toho vyplývá, že mít sebou z domova stan se vyplatí, neb pro některé zaměstnavatele tím stoupá pravděpodobnost, že vás na práci najmou. Sprchy jsou všude společné a jejich hygienická úroveň se značně liší od farmy k farmě. Obecně platí, že čím menší farma, tím příjemnější a čistší prostředí. Výborný nápad měli farmáři z Easter Essendy, kteří zavedli placené služby na uklízení sprch a toalet (nedokážete si představit tu rvačku o drhnutí záchodů). Ke společně sdíleným prostorám patří kromě sprch a WC také „laundry room“ (prádelna); na některých farmách se za praní musí platit, na jiných je to zdarma, v každém případě ale prášek na praní neberte z domova, všechno nakoupíte na místě. Z dalších příslušenství je na farmách často k dispozici také herna (běžně si můžete ve volném čase zahrát stolní tenis, fotbálek či nějakou deskovou hru) a společenská místnost s televizí (případně vybavená i videopřehrávačem). Když vám tedy zbude chuť a čas na zábavu, většinou je o ni všude postaráno. V prvním článku jsem psala, že někteří farmáři pořádají pro své pickery párty – musíte sice zaplatit nějaké extra libry, ale zato máte šanci získat nevšední zážitek nadávkovaný ve formě skotského piva, hamburgerů, diskotéky na místní hitovky a někdy i ohňostroje.

Jste-li oficiálně registrováni u Home Office a platíte daně spolu se sociálním a zdravotním pojištěním, máte po návratu do ČR šanci získat nějaké daně nazpět (narozdíl od sociálního a zdravotního pojištění, které je nevratné). Není to zanedbatelná částka a stojí za to vyřídit si pár papírů a chvilku počkat. V ČR, stejně jako v dalších státech nedávno připojených k EU tuto službu pro vás zařizuje agentura Taxback.com, která si za zprostředkování vrácení daní strhává nějaký poplatek. V případě, že se chcete o to postarat sami, vyžádejte si od zaměstnavatele vyplněný formulář p45, který slouží jako podklad pro vrácení daní jakoukoli cestou (i skrz taxback). K tomu si z internetu stáhněte formulář p85 a celý jej vyplníte. Oba dva formuláře (p45 a p85) odešlete na Inland Revenue (adresa viz dole) a oni vám vypočítají daň na vrácení a odešlou vám peníze tam, kam si ve formuláři p85 určíte (bankovní konto, domů na adresu…).

Nu a ve chvíli, kdy vám už vracejí daně, sedíte doma a vzpomínáte, jak ta dřina na poli byla vlastně nádherná. Prohlížíte si fotky a před očima se vám míhají lidé a zážitky, které jste cestou potkali. Všechny ty vzpomínky na nepříjemnosti, bolavá záda nebo deštivé dny rázem vyblednou v porovnání s tím, co vám Skotsko ve skutečnosti dalo. A že toho nebylo málo.

Část třetí

V předchozích dvou dílech našeho putování jsme se soustředili na praktickou stránku pobytu na britských ostrovech. Bylo by však škoda, kdybychom zapomněli na odměnu za podporu britské ekonomiky manuální prací v zemědělství. Tou odměnou je (samozřejmě kromě zajímavého výdělku) krása Skotska. Pokud tedy můžete, nenechte si ujít cestování po téhle nádherné a rozmanité zemi, které pro mnohé z vás bude jistě objevné.

V rytmu minulého textu přicházíme s tipy, kam byste se rozhodně měli vydat a co byste neměli opomenout. Kolik času si na cestování vyhradíte, je na vás, v každém případě však je možné si volno udělat na konci vašeho pracovního pobytu, nechat si všechna přebytečná zavazadla uschovaná na farmě, kde jste pracovali, a vyrazit jen s pár nutnostmi po pohádkové, zelené a větrem provoněné zemi.

Způsobů dopravy po Skotsku je vícero. Nejlevnější je bezpochyby autostop. Sever hlavního Britského ostrova mě přesvědčil o tom, že tento druh cestování ještě úplně nevymřel. V roce 2003 jsme se stopem ve složení kluk a holka dostali úplně kamkoli, včetně přilehlých menších ostrůvků. Mnozí řidiči si kvůli nám udělali zajížďku, nebo nás z vlastního popudu dovezli až na místo, ačkoli tudy vůbec neplánovali jet. Spousta z těchto úžasných a štědrých lidiček si chtělo povídat a nechyběly ani takové případy, že řidič pozval k sobě někoho (bez jakýchkoli postraních úmyslů, neb těch stopařů bylo v jeho autě víc pohromadě) domů na večeři a ještě jim dal výslužku. I tak ovšem mnozí řidiči mluvili o tom, že „halt už to není, co to bejvávalo“. Za jejich mladých let jezdil stopem snad každý, ale dnes už má čím dál víc lidí na obou stranách strach. Se stopováním jsem ale hned od počátku zaznamenala jednu zřetelnou potíž, a tou je směr jízdy aut v Británii otočený. Dlouho nám trvalo si rozmyslet, na kterou stranu silnice se postavit, aby nám nezastavil řidič jedoucí opačným směrem, než byla naše vytoužená destinace. Nejhorší ze všeho byly kruhové objezdy. Hotový hlavolam, takový kruhový objezd v Británii, a zároveň většinovému Evropanovi životu nebezpečné místo.

Z míst, kam by se každý jistojistě měl podívat, začneme mekkou vyznavačů outdoorových aktivit. Je jí městečko Fort William, které leží u jezera dále pokračujícího do moře na západním pobřeží Skotska a zároveň se rozkládá na úpatí hory, která z jedné strany cloní Ben Nevis (nejvyšší horu Velké Británie). Městečko je uzlem, ze kterého vybíhá většina turistických tras vedoucích po dlouhém pásmu skotských Highlands – majestátných hor Grampianů tyčících se od západních jezer směrem dál do vnitrozemí. Zároveň je Fort William přístavem, z něhož se můžete nalodit na plavbu k nedalekým ostrůvkům, podílejícím se na nezapomenutelné podobě západního pobřeží Skotska.

Z Fort Williamu se můžete vydat dvěma hlavními cestami, výběr záleží na vás. Na severovýchod, směrem na Inverness, absolvujete překrásnou a tisíckrát projetou cestu podél vzájemně propojených skotských jezer, z nichž nejznámější je Loch Ness. Na druhou stranu – na jihozápad z Fort Williamu, se dostanete do přístavu Oban a ještě blíže k otevřenému moři, odkud to máte co by kamenem k ostrovním skvostům jako je Iona, Mull, Islay a Jura.
Největším a nejnavštěvovanějším ostrovem západního pobřeží je ovšem Skye. Je možné se sem dopravit buď po mostu spojujícím ostrůvek s hlavním britským ostrovem z města Kyle of Lochalsh, nebo se na jižní část ostrůvku Skye dá doplout lodí z Mallaigu.
Abychom nevzali zkrátka i další přírodní unikáty Skotska, úplně nejsevernější část této země reprezentují soustava Orkneye a Shetlendy. O dech beroucí pohledy (jiný překlad z anglického „breathtaking views“ mi nepřišel tak přesný) je postaráno i při cestě údolím Glen Coe, po jehož stranách se táhnou monumentální kopce pomalu snižující své hřbety směrem do vnitrozemí.

Pokud zatoužíte po civilizaci, která vám byla za dlouhých dnů strávených na poli odpírána, vydejte se určitě do Edinburghu. Hlavní město Skotska není sice největší (znatelně je předčí Glasgow), zato je tvořeno směsicí historie a moderního velkoměsta. S hradem a zároveň početnými nákupními centry připomíná trochu Prahu, s tím rozdílem, že navíc od české metropole omývá Edinburgh moře.
Z dalších měst, která vám poslouží i jako menší nákupní zastávka v průběhu sběračské sezóny o volných dnech („day off“), stojí za vidění všechny zmíněné výchozí body, v jejichž okolí se nacházejí farmy – Dundee, Perth a Inverness. Kromě toho si můžete udělat velmi pěkný výlet i do Aberdeen na východním pobřeží Skotska a do historického St.Andrews, univerzitního, golfem proslaveného a rovněž přímořského městečka.

Skotsko svými nepopiratelnými vnady nalákalo několik slavných filmařských týmů a tak tato nádherná krajina dala vzniknout trhákům jako byl Highlander se Seanem Connerym a Christopherem Lambertem, filmu Statečné srdce s Mel Gibsonem, nebo se tu točily některé scenérie do prvního dílu Harry Pottera. Na Highlandra (Horala) se jistě rozvzpomenete při pohledu na starobylý hrad Eileen Donan, s Melem se budete v představách prohánět po Ben Nevisu a přilehlých horách a jako Harry Potter vás do Bradavic odveze vlak z Fort Williamu směrem na Oban.

Skotsko, to jsou nezbytně i hrady a zámky, kterých je zde bezpočtu. Výběr ponechám na vaší chuti – a že je volba opravdu nelehká: zámky s přilehlým pěstěným parkem a pávy, zříceniny dávných časů na skalním ostrohu, nebo pečlivý luxus udržovaný pro případ, že sem jednou za čas zavítá královna.

A nakonec – nebo snad na začátek – whisky. Skotská „single malt“ (pouze a jedině ta pravá, která zarezonuje s vaší krevní skupinou) je velice širokým pojmem. Směle můžete zapomenout na ty dva druhy, které znáte z domova, jen se pak z toho všeho sortimentu nezblázněte. Úžasným zážitkem je návštěva některé z mnohých destilek, například Pitlochry, nebo Glen Rothes. Pokud ale zavítáte do baru, nechte si od barmana raději poradit. Sice mu možná nebude rozumět, proč je zrovna Dalwhinie lepší než Glenmorangie, ale v nejhorším ochutnáte víc druhů a pak určitě budete vědět jistě, že Skotsko se stalo jedním z vašich nejoblíbenějších míst na světě.